Zamyšlení nad udržitelností cestovního ruchu – část I.

17.09.2018

Overtourism, masový turismus, přeplněná centra měst, omezování přístupu do vybraných lokalit. Tato a podobná hesla dnes hýbou již nejen světem odborných médií v cestovním ruchu a pohostinství. Jaká je vlastně budoucnost cestovního ruchu v dnešní době technologií a nízkonákladových poskytovatelů služeb a sdílené ekonomiky?

Píše se rok 1990, tehdejší Československo vstupuje do fáze velkých změn a občané vítají vše nové. O několik let později se otevírá první hypermarket v pražských Letňanech a o zákazníky nemá nouzi. Oproti menším obchodům nabízí vše na jednom místě a pro mnohé se stává i místem pro trávení volného času. Menší obchody zavírají. Zelináři, řezníci, pekaři - často nepřipraveni na změny - postupně krachují. Jejich zákazníci odcházejí do super a hypermarketů kde se vše zdá levnější, dostupnější a barevnější. Ano, ta čokoládová tyčinka stála v supermarketu o Korunu méně. Chléb taktéž a rohlík byl za necelou Korunu, místo v krámku na vesnici za 1,30 Kč. Vše tedy bylo na první pohled levnější. Ale opravdu to bylo cenově výhodnější?

O mnoho dalších let později se začíná pomalu prosazovat fenomén farmářských trhů. Zelenina a ostatní prodávané výrobky jsou sice o něco dražší, než v hypermarketu na kraji města, ale zase o poznání čerstvější a chutnější. Lidem nevadí, že neseženou vše na jednom místě, začíná je zajímat původ potravin a jejich příběh. Jeden ze supermarketů vynechává ze sloganu dovětek "...je levný!"

Návrat do současnosti. Důraz na kvalitu se prosazuje čím dál tím víc. Televizní pořady o gastronomii propagují čerstvost ve velkém, supermarkety zřizují koutky lokálních potravin a v ulicích měst se opět objevují specializovaní řezníci, zelináři, pekaři.

A jak to vše podle mého názoru souvisí s turismem? Cestovní ruch je teď totiž globálně ve fázi "okouzlení hypermarkety".

Low-cost eurovíkend za každou cenu

Bydlíte a pracujete v jedné z evropských metropolí a na víkend se rozhodnete zaletět do Prahy. Stačí skočit na internet, koupit nejlevnější letenku za pár EUR s nízkonákladovým dopravcem, zarezervovat hotel/hostel přes jeden ze specializovaných serverů nebo pokoj/byt přes aplikaci pro sdílené ubytování a můžete vyrazit. Když budete mít štěstí, bude vše podle plánu. Let nebude mít zpoždění a ubytování bude přesně odpovídat popisu. Když to půjde normálně, let bude mít zpoždění do hodiny, ubytování bude z větší části odpovídat popisu a fotkám. No a když se něco zadrhne, což není vůbec vyloučené, strávíte na letišti víc času než trvá vlastní let, v hotelu uslyšíte souložící pár o tři patra výš a pět pokojů vedle...a celkový dojem z dovolené bude takový, že váš příběh se vůbec neodehrál tak, jak vám ho prezentovaly a podsouvaly marketingové kampaně.

Říkáte si teď možná, že ale cena přece zůstala stejná! Pár šupů za letenku i ubytování. Ale kdo vám nahradí ztracený čas? Kolik stojí hodina vašeho času? Času, který jste museli trávit na letišti čekáním? Nemluvě o tom, že v letadle máte kolena u brady a cítíte dech cestujícího za sebou. Času který nemůžete spát, jelikož sádrokartonové přepážky namísto zdí nezamezí přenosu zvukové kulisy intimních mezilidských vztahů. Nemusíte se mnou souhlasit, třeba vám to nevadí a jdete se utěšit nakupováním suvenýrů. Projdete kolem originálních českých výrobků v autorizovaných prodejnách, ale raději si koupíte něco jiného v krámku za rohem, kam vás prodavač zve špatnou češtinou. Vůbec nevadí, že to vlastně vůbec není místní suvenýr a "skláři nebudou mít co žrát", vždyť to bylo levné. Na hrad vlastně ani nejdete, protože tam je v létě moc turistů a tak si radši dáte na zahrádce na Staroměstském náměstí oběd a pivo, když je v Praze tak levně! Večer ještě do klubu, nějak se dostat na pokoj a další den hurá zpět domů. Kamarádům budete vyprávět, jak to bylo super low-cost, jak jste ušetřili a raději se vůbec nebudete zamýšlet nad poměrem cena/výkon. Stejně jako se v devadesátých letech nikdo moc nepozastavoval nad tím, že do hyper nebo supermarketu musí dojet vozem a pokud si propočítá náklady na dopravu a čas, ve skutečnosti na tom rohlíku neušetřil, ale dost možná i prodělal - nemluvě o tom, že u svého pekaře mohl mít čerstvý a v supermarketu pouze z polotovaru.

Můžete si teď myslet, že je tento příběh přitažený za vlasy a ne každý turista cestuje tímto způsobem, že někdo si třeba pořizuje levnější letenky, aby si mohl dovolit lepší hotel apod. Variant je mnoho. Ale opravdu je cokoliv nízkonákladového vždy to nejvýhodnější a nejvhodnější? Na základě svých zkušeností si dovoluji tvrdit, že určitě ne. Výjimka může potvrzovat pravidlo, ale pokud nejste náhodou majitelem nějaké nízkonákladové aerolinky, tak stěží budete ve finále v kůži toho, kdo si užil v tomto případě hezký příběh.

Skupiny, požehnání všech?

V předchozím smyšleném příběhu jsem zvolil několik nejvýraznějších low-cost segmentů pro FITs. Vedle nich ale existuje i skupinové cestování, v poslední době zejména z asijských trhů (Far-East a Japonsko). Tyto skupiny mají většinou požadavky na 4* a 5* hotely, stravují se v restauracích, navštěvují památky...tedy vlastně dělají vše tak, jak se jim snaží destinace vysvětlit, že mají prožít ten svůj příběh u nich. Nebo ne?

U skupin se efekt nízkonákladového cestování projevuje ještě více a podle mě je zde největší prostor pro úpravu a narovnání trhu. FIT si sice pronajme levné ubytování a koupí levnou letenku, pravděpodobně ovšem bude o to víc utrácet na místě - za jídlo, pití, zábavu. Oproti tomu dnes skupinový cestovní ruch dnes funguje tak, že prim hrají největší nadnárodní wholesale touroperátoři, kteří tlačí na ceny u všech svých dodavatelů a byť jsou jejich skupiny v hotelech vyšších kategorií, cena za pokoj bude v tomto případě stejná, jako u levné FIT rezervace v hotelu o kategorii nižší. Podobně na tom je restaurace. Běžné tříchodové menu pro skupiny se v centru Prahy pohybuje kolem 10,- EUR a každý sám si může představit, jakou kvalitu za tuto cenu turista dostává. Místo běžné porce ½ kachny pouze čtvrtku, místo běžné porce guláše bude tato poloviční, nemluvě o tom, že třeba ovocný salát v této cenové relaci bude jen několik kousků nakrájeného ovoce. Jak by někdo řekl: "To fakt chceš!"

Stále si tedy myslíte, že to je ten správný low-cost? Že to je úspora peněz? Já si myslím, že zejména skupinový turismus dnešní doby je přesně to, co jsem na začátku nazval "okouzlením hypermarkety". A tyto hypermarkety cestovního ruchu by měly urychleně začít myslet na to, že nakupovat papriky po tunách a nechat je postupně hnít na pultech, kde se od nich zákazník může občas ušpinit, není ten správný udržitelný přístup. Že dovolenkový příběh turisty nemá být jen milion fotek z navštívených míst, o kterých mnohdy dotyčný po návratu ani neví jestli jsou z Vídně nebo Prahy.

Jak z toho ven?

Přemýšlet, počítat a vzdělávat. Dnešní doba je plná zkratek. Kéjpíáj, rój, júespí...kdo z vás je zná? Určitě je znají hoteliéři, kteří počítají ceny pokojů a nastavují dynamické naceňování - počítají ale i s tím, že nižší cena pokoje pro touroperátora znamená jejich nižší příjem a tedy i menší možnost lépe oceňovat své zaměstnance? Počítají majitelé restaurací s tím, že nižší cena skupinového menu neznamená jen delší dobu na nákup nejnovějšího SUV, ale i menší platy pro kuchaře a číšníky? Přemýšlí touroperátoři nad tím, že když se budou na zdrojových trzích předhánět v podstřelování cen, že jejich reputace se může zhoršit v důsledku zhoršené kvality nabízených služeb?

Výše uvedené zkratky znají i turistické centrály. Přemýšlejí však tyto centrály o tom, jak má správně fungovat spolupráce veřejného a soukromého sektoru? Počítají s tím, že v rámci jejich úkolů exaktní měřitelnost není vše? Že destinační marketing musí zohledňovat i jiné faktory, než když někdo prodává housky na krámě? Že stejně důležitým posláním jako je lákání turistů do destinace je i jejich vzdělávání o místních zvyklostech a vice versa, vzdělávání místních poskytovatelů služeb o tom, koho k nim vlastně lákají. Přičemž poslední bod je důležitý pochopit zejména pro národní turistické centrály, které se primárně zaměřují na "prodej" své destinace a co nejvyšší čísla příjezdů či přenocování, místo aby udržitelně kultivovaly své partnery na obou stranách.

Kde je tedy ta udržitelnost?

Udržitelnost jde ruku v ruce s rozumem a rozumným uvažováním. Nerozumné uvažování a jednání není dlouhodobě udržitelné. Pokud si dnes sektor služeb cestovního ruchu například stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, stálo by za úvahu, jak mají nastavenou cenovou a personální politiku. V době EET a dalších kontrolních mechanismů se stále méně vyplatí zaměstnávat lidi za minimální mzdu a zbytek vyplácet na ruku. Bohužel se to však stále děje a žehrání na nedostatek sil s tímto fenoménem dle mého velice úzce souvisí. Dnes už pro číšníka není udržitelné, aby uměl minimálně anglicky, ovládal řemeslo a dostával 12.000 Kč jako oficiální příjem, s doplatkem mimo účetnictví. S tímto příjmem si v dnešní konzumní době nemůže dovolit zažádat o spotřebitelský úvěr, vůbec nemluvě třeba o hypotéce. Člověk pracující ve službách musí mít radost z toho, že se stará o své zákazníky. Nemá přemýšlet o tom, že vydělává svému šéfovi na dovolenou v tichomoří. Toto je ten základní kámen úrazu. A tato situace je dlouhodobě neudržitelná.

Základem udržitelnosti je tedy motivace do budoucnosti. Pokud nemám motivaci, nemám potřebu cokoliv udržovat v chodu, neřku-li posouvat dál. Jako první se musí zamyslet poskytovatelé služeb - hoteliéři, restauratéři, provozovatelé atrakcí - jak chcete fungovat? Prodávat za málo, neustále hledat personál a honit se kvůli tomu za vytížeností. Nebo nastavit ceny tak, abych si udržel kvalitní personál, který bude schopen prodat mé služby i přes vyšší cenu (na vstupu i na výstupu)? Přičemž "prodat" nemyslím pouze z finančního hlediska, ale i z hlediska udržitelnosti - jako motivaci klienta k návratu.

Přeji všem, kdo dočetli až sem, aby jejich podnik byl udržitelný - ve výsledku se vám investice do budoucnosti vrátí mnohonásobně a držím palce všem, kteří již udržitelně jednají. V příští části se zaměříme na některé konkrétní příklady z praxe poslední doby.


Autor článku: Karel Zelený, zabývá se destinačním marketingem a inovacemi. Pracoval pro největší mezinárodní tour operátory (G2 Travel, KUONI) a 5 let vedl Německou turistickou centrálu. 21 let v oboru cestovní ruch.

Stále více Čechů tráví Štědrý den či Silvestra mimo domov. Vyplývá to z aktuálních statistik cestovní agentury Invia, podle kterých odjede na letošní svátky do zahraničí o pětinu více lidí než vloni. Zájem mají cestovatelé především o zájezdy do teplých krajin, například ve Spojených arabských emirátech oslaví Štědrý den téměř šestkrát více osob...

Praha, 22. listopadu 2018 - Na kontraktačním veletrhu CZECH TRAVEL MARKET 2018 se sejdou nejvýznamnější české i zahraniční cestovní kanceláře, agentury, dopravci, hoteliéři nebo poskytovatelé služeb a další subjekty z oboru cestovního ruchu. Představí se také ty nejlepší národní workshopy z Maďarska, Slovenska nebo Polska. V areálu PVA EXPO PRAHA...

Blog se dá definovat jako webový deník s příspěvky autora - blogera o všem, co ho baví, zajímá nebo k čemu chce vyjádřit svůj názor. Blogy se zakládají z různých důvodů,

Litomyšl 2. října 2018 (PROTEXT) - Českou republiku v roce 2018 v soutěži reprezentovala malá obec z Litomyšlska - Poříčí u Litomyšle. A ze soutěže si odnáší ocenění nejvyšší - zlatou medaili, kterou si přivezla ze slavnostního předávání cen v Irském městě Tullamore. Navázala tak na loňský úspěch města Brna, a stala se v historii české účasti...