Zamyšlení nad udržitelností cestovního ruchu – část I.

17.09.2018

Overtourism, masový turismus, přeplněná centra měst, omezování přístupu do vybraných lokalit. Tato a podobná hesla dnes hýbou již nejen světem odborných médií v cestovním ruchu a pohostinství. Jaká je vlastně budoucnost cestovního ruchu v dnešní době technologií a nízkonákladových poskytovatelů služeb a sdílené ekonomiky?

Píše se rok 1990, tehdejší Československo vstupuje do fáze velkých změn a občané vítají vše nové. O několik let později se otevírá první hypermarket v pražských Letňanech a o zákazníky nemá nouzi. Oproti menším obchodům nabízí vše na jednom místě a pro mnohé se stává i místem pro trávení volného času. Menší obchody zavírají. Zelináři, řezníci, pekaři - často nepřipraveni na změny - postupně krachují. Jejich zákazníci odcházejí do super a hypermarketů kde se vše zdá levnější, dostupnější a barevnější. Ano, ta čokoládová tyčinka stála v supermarketu o Korunu méně. Chléb taktéž a rohlík byl za necelou Korunu, místo v krámku na vesnici za 1,30 Kč. Vše tedy bylo na první pohled levnější. Ale opravdu to bylo cenově výhodnější?

O mnoho dalších let později se začíná pomalu prosazovat fenomén farmářských trhů. Zelenina a ostatní prodávané výrobky jsou sice o něco dražší, než v hypermarketu na kraji města, ale zase o poznání čerstvější a chutnější. Lidem nevadí, že neseženou vše na jednom místě, začíná je zajímat původ potravin a jejich příběh. Jeden ze supermarketů vynechává ze sloganu dovětek "...je levný!"

Návrat do současnosti. Důraz na kvalitu se prosazuje čím dál tím víc. Televizní pořady o gastronomii propagují čerstvost ve velkém, supermarkety zřizují koutky lokálních potravin a v ulicích měst se opět objevují specializovaní řezníci, zelináři, pekaři.

A jak to vše podle mého názoru souvisí s turismem? Cestovní ruch je teď totiž globálně ve fázi "okouzlení hypermarkety".

Low-cost eurovíkend za každou cenu

Bydlíte a pracujete v jedné z evropských metropolí a na víkend se rozhodnete zaletět do Prahy. Stačí skočit na internet, koupit nejlevnější letenku za pár EUR s nízkonákladovým dopravcem, zarezervovat hotel/hostel přes jeden ze specializovaných serverů nebo pokoj/byt přes aplikaci pro sdílené ubytování a můžete vyrazit. Když budete mít štěstí, bude vše podle plánu. Let nebude mít zpoždění a ubytování bude přesně odpovídat popisu. Když to půjde normálně, let bude mít zpoždění do hodiny, ubytování bude z větší části odpovídat popisu a fotkám. No a když se něco zadrhne, což není vůbec vyloučené, strávíte na letišti víc času než trvá vlastní let, v hotelu uslyšíte souložící pár o tři patra výš a pět pokojů vedle...a celkový dojem z dovolené bude takový, že váš příběh se vůbec neodehrál tak, jak vám ho prezentovaly a podsouvaly marketingové kampaně.

Říkáte si teď možná, že ale cena přece zůstala stejná! Pár šupů za letenku i ubytování. Ale kdo vám nahradí ztracený čas? Kolik stojí hodina vašeho času? Času, který jste museli trávit na letišti čekáním? Nemluvě o tom, že v letadle máte kolena u brady a cítíte dech cestujícího za sebou. Času který nemůžete spát, jelikož sádrokartonové přepážky namísto zdí nezamezí přenosu zvukové kulisy intimních mezilidských vztahů. Nemusíte se mnou souhlasit, třeba vám to nevadí a jdete se utěšit nakupováním suvenýrů. Projdete kolem originálních českých výrobků v autorizovaných prodejnách, ale raději si koupíte něco jiného v krámku za rohem, kam vás prodavač zve špatnou češtinou. Vůbec nevadí, že to vlastně vůbec není místní suvenýr a "skláři nebudou mít co žrát", vždyť to bylo levné. Na hrad vlastně ani nejdete, protože tam je v létě moc turistů a tak si radši dáte na zahrádce na Staroměstském náměstí oběd a pivo, když je v Praze tak levně! Večer ještě do klubu, nějak se dostat na pokoj a další den hurá zpět domů. Kamarádům budete vyprávět, jak to bylo super low-cost, jak jste ušetřili a raději se vůbec nebudete zamýšlet nad poměrem cena/výkon. Stejně jako se v devadesátých letech nikdo moc nepozastavoval nad tím, že do hyper nebo supermarketu musí dojet vozem a pokud si propočítá náklady na dopravu a čas, ve skutečnosti na tom rohlíku neušetřil, ale dost možná i prodělal - nemluvě o tom, že u svého pekaře mohl mít čerstvý a v supermarketu pouze z polotovaru.

Můžete si teď myslet, že je tento příběh přitažený za vlasy a ne každý turista cestuje tímto způsobem, že někdo si třeba pořizuje levnější letenky, aby si mohl dovolit lepší hotel apod. Variant je mnoho. Ale opravdu je cokoliv nízkonákladového vždy to nejvýhodnější a nejvhodnější? Na základě svých zkušeností si dovoluji tvrdit, že určitě ne. Výjimka může potvrzovat pravidlo, ale pokud nejste náhodou majitelem nějaké nízkonákladové aerolinky, tak stěží budete ve finále v kůži toho, kdo si užil v tomto případě hezký příběh.

Skupiny, požehnání všech?

V předchozím smyšleném příběhu jsem zvolil několik nejvýraznějších low-cost segmentů pro FITs. Vedle nich ale existuje i skupinové cestování, v poslední době zejména z asijských trhů (Far-East a Japonsko). Tyto skupiny mají většinou požadavky na 4* a 5* hotely, stravují se v restauracích, navštěvují památky...tedy vlastně dělají vše tak, jak se jim snaží destinace vysvětlit, že mají prožít ten svůj příběh u nich. Nebo ne?

U skupin se efekt nízkonákladového cestování projevuje ještě více a podle mě je zde největší prostor pro úpravu a narovnání trhu. FIT si sice pronajme levné ubytování a koupí levnou letenku, pravděpodobně ovšem bude o to víc utrácet na místě - za jídlo, pití, zábavu. Oproti tomu dnes skupinový cestovní ruch dnes funguje tak, že prim hrají největší nadnárodní wholesale touroperátoři, kteří tlačí na ceny u všech svých dodavatelů a byť jsou jejich skupiny v hotelech vyšších kategorií, cena za pokoj bude v tomto případě stejná, jako u levné FIT rezervace v hotelu o kategorii nižší. Podobně na tom je restaurace. Běžné tříchodové menu pro skupiny se v centru Prahy pohybuje kolem 10,- EUR a každý sám si může představit, jakou kvalitu za tuto cenu turista dostává. Místo běžné porce ½ kachny pouze čtvrtku, místo běžné porce guláše bude tato poloviční, nemluvě o tom, že třeba ovocný salát v této cenové relaci bude jen několik kousků nakrájeného ovoce. Jak by někdo řekl: "To fakt chceš!"

Stále si tedy myslíte, že to je ten správný low-cost? Že to je úspora peněz? Já si myslím, že zejména skupinový turismus dnešní doby je přesně to, co jsem na začátku nazval "okouzlením hypermarkety". A tyto hypermarkety cestovního ruchu by měly urychleně začít myslet na to, že nakupovat papriky po tunách a nechat je postupně hnít na pultech, kde se od nich zákazník může občas ušpinit, není ten správný udržitelný přístup. Že dovolenkový příběh turisty nemá být jen milion fotek z navštívených míst, o kterých mnohdy dotyčný po návratu ani neví jestli jsou z Vídně nebo Prahy.

Jak z toho ven?

Přemýšlet, počítat a vzdělávat. Dnešní doba je plná zkratek. Kéjpíáj, rój, júespí...kdo z vás je zná? Určitě je znají hoteliéři, kteří počítají ceny pokojů a nastavují dynamické naceňování - počítají ale i s tím, že nižší cena pokoje pro touroperátora znamená jejich nižší příjem a tedy i menší možnost lépe oceňovat své zaměstnance? Počítají majitelé restaurací s tím, že nižší cena skupinového menu neznamená jen delší dobu na nákup nejnovějšího SUV, ale i menší platy pro kuchaře a číšníky? Přemýšlí touroperátoři nad tím, že když se budou na zdrojových trzích předhánět v podstřelování cen, že jejich reputace se může zhoršit v důsledku zhoršené kvality nabízených služeb?

Výše uvedené zkratky znají i turistické centrály. Přemýšlejí však tyto centrály o tom, jak má správně fungovat spolupráce veřejného a soukromého sektoru? Počítají s tím, že v rámci jejich úkolů exaktní měřitelnost není vše? Že destinační marketing musí zohledňovat i jiné faktory, než když někdo prodává housky na krámě? Že stejně důležitým posláním jako je lákání turistů do destinace je i jejich vzdělávání o místních zvyklostech a vice versa, vzdělávání místních poskytovatelů služeb o tom, koho k nim vlastně lákají. Přičemž poslední bod je důležitý pochopit zejména pro národní turistické centrály, které se primárně zaměřují na "prodej" své destinace a co nejvyšší čísla příjezdů či přenocování, místo aby udržitelně kultivovaly své partnery na obou stranách.

Kde je tedy ta udržitelnost?

Udržitelnost jde ruku v ruce s rozumem a rozumným uvažováním. Nerozumné uvažování a jednání není dlouhodobě udržitelné. Pokud si dnes sektor služeb cestovního ruchu například stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, stálo by za úvahu, jak mají nastavenou cenovou a personální politiku. V době EET a dalších kontrolních mechanismů se stále méně vyplatí zaměstnávat lidi za minimální mzdu a zbytek vyplácet na ruku. Bohužel se to však stále děje a žehrání na nedostatek sil s tímto fenoménem dle mého velice úzce souvisí. Dnes už pro číšníka není udržitelné, aby uměl minimálně anglicky, ovládal řemeslo a dostával 12.000 Kč jako oficiální příjem, s doplatkem mimo účetnictví. S tímto příjmem si v dnešní konzumní době nemůže dovolit zažádat o spotřebitelský úvěr, vůbec nemluvě třeba o hypotéce. Člověk pracující ve službách musí mít radost z toho, že se stará o své zákazníky. Nemá přemýšlet o tom, že vydělává svému šéfovi na dovolenou v tichomoří. Toto je ten základní kámen úrazu. A tato situace je dlouhodobě neudržitelná.

Základem udržitelnosti je tedy motivace do budoucnosti. Pokud nemám motivaci, nemám potřebu cokoliv udržovat v chodu, neřku-li posouvat dál. Jako první se musí zamyslet poskytovatelé služeb - hoteliéři, restauratéři, provozovatelé atrakcí - jak chcete fungovat? Prodávat za málo, neustále hledat personál a honit se kvůli tomu za vytížeností. Nebo nastavit ceny tak, abych si udržel kvalitní personál, který bude schopen prodat mé služby i přes vyšší cenu (na vstupu i na výstupu)? Přičemž "prodat" nemyslím pouze z finančního hlediska, ale i z hlediska udržitelnosti - jako motivaci klienta k návratu.

Přeji všem, kdo dočetli až sem, aby jejich podnik byl udržitelný - ve výsledku se vám investice do budoucnosti vrátí mnohonásobně a držím palce všem, kteří již udržitelně jednají. V příští části se zaměříme na některé konkrétní příklady z praxe poslední doby.


Autor článku: Karel Zelený, zabývá se destinačním marketingem a inovacemi. Pracoval pro největší mezinárodní tour operátory (G2 Travel, KUONI) a 5 let vedl Německou turistickou centrálu. 21 let v oboru cestovní ruch.

Společnost Czech Hotel Awards, s.r.o. pořádá každým rokem udílení cen Czech Hotel Awards - Hotel roku. Letos se koná již devátý ročník, ve kterém se nominované hotely ucházejí o titul nejoblíbenějšího hotelu roku 2020. Hlavním cílem organizátorů je podílet se na růstu kvality a zvyšování potenciálu ubytovacích zařízení v České republice. Společnost...

Ve světě je pojem Slow tourism nebo také Slow travel již zcela běžný. Inspirací se stali spisovatelé cestopisů z 19. století, kteří se stavěli proti neustálému zrychlování doby. Pojem Slow tourism můžeme volně přeložit jako pomalé cestování. Turisté, kteří vyhledávají tento typ cestování, se nehoní za tím, aby viděli co nejvíce. Očekávají méně a...

Na diskusním kulatém stole o Zpřístupnění cestování pro zdravotně a jinak znevýhodněné osoby, který pořádala agentura CzechTourism, se sešli zástupci organizací znevýhodněných, státní správy a destinačních společností, aby otevřeli debatu o tom, jak turisticky zpřístupnit Česko pro lidi s pohybovým omezením, pro neslyšící a pro nevidomé.

Čtvrtý ročník konference Travelevoution se nově uskuteční 17. ledna 2020 v rámci veletrhu Regiontour na brněnském výstavišti. Platforma Travelbakers, která se věnuje vzdělávání v cestovním ruchu a která konferenci realizuje, připojí konferenci k největšímu veletrhu cestovního ruchu na Moravě.

(Praha, 29. 11. 2019) Zlínsko a Luhačovicko zvítězilo s projektem "Well, well ... Lázně Luhačovice" v národním kole soutěže "European Destination of Excellence" 2019 (EDEN), kterou organizuje Evropská komise. Letošním tématem EDEN 2019, který pomáhá zviditelnění dosud neobjevených evropských regionů, bylo právě lázeňství a zdravý životní styl....

Praha, 25. listopadu 2019. Po úspěšném partnerství k výročí architektonické školy Bauhaus pokračují Německá turistická centrála (DZT) a CNN International Commercial (CNNIC) na společné cestě za objevováním německé historie s Great Big Story. Kampaň, která byla zahájena v předvečer 30. výročí pádu Berlínské zdi, poskytuje velké množství vhledů...